Tvrďák 2010

29.06.2010 – 9:12 am

Inu jako vloni i letos jsme se na to vydali. Letos jsem potrénoval skutečně jenom zlehka, neboť práce na zahradě je mnoho, a tak jsem poslední dva týdny trénoval hlavně s kosou a motorovou pilou. Na startu jsem hrdě prohlašoval, že mám už letos najeto 120km.

Začali jsme registrací, kde jsme se sešli s Petrem a Kájou, nechali jsme se pomalovat a zašli na pivo. Karel si u toho zapálil a já pobaveně pozoroval další účastníky, kteří museli projít k registraci okolo nás a při pohledu na tři očíslované kouřící “sportovce” jenom nevěřícně kroutili hlavou.

Start závodu byl odpoledne, takže jsem svíčkovou od tety musel oželet. V rychlosti jsem do sebe nakopal nějaké těstoviny a vyrazil směr start. Po rychlém rozplavání jsem zjistil, že už jsou ostatní ve vodě připraveni na start. Nechtěl jsem zažít to co posledně, že se budu mlít a budu skopán od ostatních účastníků, takže jsem se začal drát dopředu, kde jsem potkal Áďu. Krátké obejmutí, a najednou už byl start a už jsme plavali. Inu maso. Nejvíc natřískáno bylo okolo bójek – po trati jsme se ještě nějak vešli. Když jsme doplavali, přeběhli jsme poloostrůvek a valili na druhé kolo – celkem 700m.



Opět jsem překonal svůj osobní rekord a první příznaky křečí se objevili hned po vyběhnutí z vody. Na to jsem ale byl připraven: u kola na mě čekala tuba magnézka. Po bleskovém striptízu jsem vskočil na oře a pádil směr kazatelna. Postupně mě doháněli a předháněli další závodníci, na to jsem ale byl připraven a jel jsem v klidu dál svým tempem. Dokonce to vypadalo, že předjedu jednu holčinu, která tedy musela zaplavat přímo excelentně, ale v tom nejlepším kopci mi spadnul řetěz. Zanadával jsem, spadnul z kola a začal bleskově řešit, což se celkem podařilo. Tentokrát jsem Kazatelnu vyjel bez většího zaváhání, na rozdíl od loňska, kdy se mi křeče zakously do obou lýtek. Po sjezdu k oboře jsem ale cítil, že by to něco chtělo a to něco byla cucací tabletka, kterou jsem zapil další půlkou magnézka. Vyfuněli jsme na Stožec a následoval sjezd – a více méně v místě, kde jsem loni upadl, teď byli borci, zpomalovali nás – okolo jedoucí a jeden z nich ležel na zemi. Prej už je všechno v pohodě (když jsem kolem tak už hejbal nohama a koukal, ale prej ho málem rozdejchávali – z toho plyne ponaučení, že helma může být dobrá jenom jednou za život, ale i to stačí). Mírně otřesen jsem valil po severní straně Brd směr východ po lesní cestě, do kopce, z kopce, přes kořeny do kopce – tentokrát bez upadnutí a opět kolem Kytína z kopce. Pod kopcem občerstvovačka. Protože jsem ji čekal, vyprázdnil jsem důkladně flašku a připravil se na doplnění zásob. Nějaký banánek by se taky šiknul. Jenomže stavte ve čtyřicítce, když to tak hezky jede, že. Takže jsem zůstal věren své tradici a první občerstvovačku jsem vynechal.



Pět kiláků nebyl problém, dojel jsem do depa a tam už mě stíhala Mája – furt jsem čekal, kdo z naší bandy mě vezme a ono to byla až v depu Mája. Jenomže – já měl letos natrénováno, takže to nebude problém. Obul jsem svá nová Mizuna a vyrazil na trať. Po prvním kilometru mi stehna zkameněla a já se začal proklínat za to, že jsem nechal tubu a půl magnézka na kole. A začali mě brát první borci a než jsem se jakž-takž rozběhl, bylo jich přede mnou dvacet nebo třicet. Ti co mě míjeli se mi snažili pomoct, mě ale nebylo pomoci. Křeče povolily tak po třech kilometrech, zbývajících 5 to ale na moc vyskakování nebylo. Do cíle jsem se doplazil na 48 místě.

Nejvíc překvapil Karel, který sice z vody vylezl skoro poslední, ale všechny vzal na kole a v běhu. V cíli se usmíval šťastnej jak blecha, a říkal, že to bylo tím dresem. Karel totiž běžel v zbrusu novém triatlonovém dresu Brdman Advanture. Míla se po doběhnutí Karla ptal, co za prasečiny mu Áďa za ten výkon slíbila. Karel jenom říkal, že mu to dneska prostě sedlo, každopádně velkej respekt!

No a já budu muset do příště fakt natrénovat to kolo, protože jít vyšťavenej na běh – ať mám naběháno jak mám naběháno – to se fakt nedá. A hlavně nezapomenu na cestu octíky.


Share Button

Post a Comment