Dobříšský Tvrďák 09

30.06.2009 – 9:39 pm

Celý svůj krátký (ale prodlužuje se nám to) život jsem si říkal, že bych si rád někdy zkusil královskou vytrvalostní disciplínu – triatlon. Když se ségra odstěhovala na Dobříš a začala navštěvovat akce klubu Vlaška, začala mě na akce lákat taky. Zahájil jsem tím, že jsem asi 2 měsíce po chemoterapii zúročil zbytky tréningu na pražský marathon (běžel se v době, kdy do mě řezali Na Františku) a zaběhnul půlmarathon. Atmosféra závodu mě nadchla, prostředí také a když jsem k narozeninám od sestry a Karla dostal startovné na všechny závody, které pojedu, Dobříšský Tvrďák se vysloveně nabízel. Hned po Malevilu druhá akce.

V březnu v Roudnci otevřeli bazén a já navázal na zimní přípravu – běhání na Říp s Chlupem – plaváním. Zvedalo se to docela rychle a za dva měsíce jsem plaval víc, než kdy před tím. Občas jsem se dostal na kolo a trénoval jsem výjezdy na Říp (resp. kroužil jsem okolo kopce a občas na něj vyjel). Oproti Malevilu byla cyklistická příprava trochu méně intenzivní, ale rozhodně systematičtější. Pro jistotu jsem si šel po plavání nebo po kole ještě zaběhat s Chlupem. Říkal jsem si, že víc pro přípravu nemůžu udělat. Poslední tréning v úterý (jenom silnice a běh, bylo těsně po dešti) a rozhodnul jsem se, že do pátku musím zregenerovat.

Cestou na Dobříš jsem se stavil na Suchdole v cyklu Adam a koupil jsem si zcela nové cyklistické botky s pevnou podrážkou. Dorazil jsem na Dobříš, nechal kolo u ségry, namontoval jsem si špunty na svoje nové botky a prošel jsem se v nich v obýváku. Konstatoval jsem, že to nějak půjde a šel jsem spát k tetě kousek za Dobříš.

Ráno jsme se sešli ještě s Karlovým šéfem a jeho dcerou. Oba mají dohromady asi tolik co já sám (tedy váhu) a musí celý závod jet na tubu s cukrem, protože si nedovedu představit, odkud jinak tu energii berou. Mája je spolu s Adélou vítězka závodu Brdman Cross, Míla odjel dlouhej (100km) Malevil – zkrátka zkušení borci.

Pomalovali nás čísly, zaparkovali jsme kola, počasí nám přálo. Se ségrou jsem se ani nerozloučil – holky startovali o 15 minut před námi. Dohodli jsme se ale už dřív, že jak doběhnu, hned se jí vydám na pomoc – na půlmarathonu jsem doběhl dost napřed, na Malevilu jsem dojel snad o hodinu dřív – to nebude problém. Výstřel startovní pistole a holky huply do Papeže a hnaly se kolem dvou bójek a zpátky. Mája se vynořila z vody asi 4, Áďa asi 7 a vyrazily na kolo. Bezprostředně potom jsme startovali my.

Adélka leze z vody

Adélka leze z vody

Na vodu jsem si hodně věřil. Jednak jsem dost trénoval a jednak Majk zkrátil trasu na 500m. Ale když jsem viděl borce v neoprénech, jak se štosujou do první řady, stáhnul jsem se do zadní. To byla chyba, protože jsem až po první bójku nemohl proplavat přes hradbu těl, nakonec se ale podařilo a já plaval – oproti svému předsevzetí, totiž šetřit síly – jako o život. Voda měla prý asi 17°C, ale mě přišla v pohodě. Vynořil jsem se z vody ve velice slušném čase – i s převlečením asi 9 minut a vyrazil ke kolu, provedl striptýz, a vystřelil směr kopec Kazatelna.

Jaja leze z vody

Jaja leze z vody

Oproti Malevilu jsem nedostal křeč až na 30km, ale už na 3km – hned na prvním kopci – Kazatelně. Naštěstí jsem měl preparátek od ségry, nějak jsem se vyškrábal nahoru, nepoblil jsem se (ale moc nechybělo) mezitím mě všichni předjeli a pokračoval jsem dál. Na 10 km mě dojel Míla a pak už jsme jeli spolu až do cíle. Cestou jsme si občas povídali, ale postupně jsem na to musel šlapat víc a víc, abych mu stačil. Kromě jednoho pádu (mého) nám cesta ubíhala celkem bez zádrhelů. Míla říkal, že má za letošek naběháno už 6 kilometrů, říkal jsem si – s přihlédnutím k jeho věku a mému dosavadnímu tréningu – že to bude v pohodě. Furt jsme si říkali, kdeže ty holky jsou…

Jaja na kole

Jaja na kole

Když jsme dojeli, Míla se sebral a po asi půl kilometru mi utek’. A mě začalo osmi kilometrové trápení, kdy jsem si přiznal, že jsem fakt prostě nemoh’. Alespoň jsem pomohl kolegovi s křečema, protože jsem měl ještě tabletku a jemu asi pomohla. Ještě jsem se v závěru zmohl na finiš, kterým jsem předběhl asi 4 lidi (náhoda) a posunul se tak na kulaté 60 místo asi z devadesáti účastníků v mé kategorii. Ségra už v cíli byla – sedmá. Nejlepší nakonec: byl jsem asi o 9 minut rychlejší (což na skoro 2 a půl hodině není moc), ale v běhu mě vzala o 2 minuty! :-)

Maja běží

Maja běží


Míla běží

Míla běží


Kája běží

Kája běží

Celkové zhodnocení akce 0,5k-30k-8k tedy velmi dobré: Teplo ale ne vedro, vlhko ale ne rozbláceno, jeden pád a všichni dojeli. Největší respekt jde Ádě a Karlovi. A já holt budu muset ještě potrénovat. A velký dík Majkovi za skvělou organizaci!

Share Button

Post a Comment