Už zarůstám vousem …

17.08.2008 – 3:38 pm

Tak už je to tady. Tento týden už jsem vypadal celkem k světu: narostly mi dětské jemné vlásky a dokonce i vousky mi pokryly celé tváře. A tak jsme to s Ájou oholili, abychom podpořili růst :-) Doma sem potom našel ty správné sluneční brýle, takže vypadám jak Kojak. Nicéně, níže fotka, těsně před oholením.


Dva měsíce po poslední chemoterapii.

Během minulého týdne jsem byl u svojí číňanky, která konstatovala, že mi nic není a že jsem z jejího pohledu úplně zdravej člověk. “Takže na shledanou a mějte se pěkně.” Jenom tak! Ani rukou mi pořádně nezapumpovala!

Měl jsem další vyšetření PET, tentokrát na Homolce. Jsou tam milé sestřičky a i doktorky a vládne tam příjemná atmosféra. Postup je trochu jiný, než v Příbrami, takže se tam chodí bez svačiny a scanuje se hodinu v kuse. Výsledky budou do čtyř dní. V úterý jdu k paní Profesorce na kontrolu, takže uvidíme.

Začal jsem trochu běhat – 6 km už se dá celkem zvládnout – a jezdit na kole. Posledně jsem prorazil dvě duše a měl dva pády, tak si tak říkám, že už jsem celkem zdravej :-P Takže to je asi tak všechno, o těch slonech. V úterý budeme vědět víc.

Share Button
  1. 5 Responses to “Už zarůstám vousem …”

  2. No vidíš, už zas skoro vypadáš k světu :o) Dnes jsme si s Jeníkem dali také malý okruh na kolech, sotva teď lezu…
    Mimochodem, nebudete v týdnu v Rci? U nás bude festival, máte to, co by kamenem dohodil: http://www.kinoostrov.cz/festival.htm

    Jo a vlastně taky: všechno nejlepčí k svátku, chtěl jsem se ozvat i včas, ale nestihl jsem to. Tak se mějte, Áju drbem za uchem. Holky vás taky moc zdraví.

    By pipal on Aug 17, 2008

  3. no, cece…dobry! ;-) Predpokladam teda, ze zas pracujes na dizertaci ;-)

    By Martin H. on Aug 19, 2008

  4. Martin: No … jako ďas zrovna ne :-/

    By jachym on Aug 20, 2008

  5. Pipal: V týdnu zrovna ne, ale o víkendu jo

    By jachym on Aug 20, 2008

  6. Teda Jachyme, to je narez.

    btw – pokud kolem sebe jeste vidis malo zbabelcu, prirad si me k nim, protoze na tvuj pribeh jsem uplne nahodou (kdyz jsem hledal nejaky info ke Grassu

    pri priprave projektu na ucebnu, a resil neco kolem erozni mapy co nam dik Tvoji nabidce vystavujete) nasel “uz” zacatkem cervence. Od ty doby sem Ti

    chtel neco napsat, ale s vecnou vymluvou ze se vlastne skoro nezname, jsem nenasel odvahu (nebo jak jsem si namlouval – cas). Pritom jsem celou dobu v

    soku a myslim na Tebe vzdycky, kdykoli nekde zazni slovo zdravi …

    Na jare jsem o tobe nijak nepremyslel, nejak me nenapadlo, kdyz jsem resil veci se Stepanem, ze se kolem tebe muze neco dit – svet je rychly a my v nem

    plavem, ze se kolem nas stiny z hladiny jen mihaj. asi neumim otvirat oci. Je to chvile, co jsme se videli v Ostrave, …

    Ted utekly dalsi skoro dva mesice, ktery sem travil na letnim tabore, jinde na cestach, trosku v praci, a uz tu zase sedim nad bakalarskym posudkem.

    Nedalo mi abych se hned prvni den v praci nekouk, jak se ti dari dal – a je mi jasny, ze ten den uz je tvuj, protoze se od blogu odtrhnout nedokazu. Tak

    se ti aspon ozyvam ted – kdyz uz prozivas novy cas po vyloupnuti z ulity jednoho zivota.

    Jak jsem obdivoval tvoji energii v profesnich otazkach (trapny spojeni kdyz clovek chce jen rict ze jsem ziral s jakym zaujetim jsi ponorenej do veci

    ktery te opravdu zajimaj a proto je delas poradne), tak ted na Tebe ziram taky jako na cloveka, a (mozna to zni taky trosku trapne) i jako na spisovatele.

    Jestli ti nekdy muzu k necemu byt netusim, ale rozhodne rad budu. Ale aspon (s tvym dovolenim) tvuj blog taky trosku rozsirim mezi svoje blizke – to neni tvuj pribeh, z kteryho me mrazi, jsi to Ty – a zpusob jakym nam ten pribeh podavas, s vaznosti i nadhledem, s energii, jistotou i niternym chvenim a obavami. Jsi Ty – i tvoji nejblizsi, kteri se s Tebou na vsem podileji – jste uzasny.

    Krom toho ti moc fandim, at projdes vsim, co jeste ssebou tahle nemoc nese, se stejnou gracii jako dosud. A taky zavidim Tobe Alenu a (i kdyz to zni trosku zvlastne) ji Tebe.

    P.S. Abych se nezapomnel o Aje zminit – jasne, ze kdyz jsem se s ni loni setkal pri nejaky spolupraci se Zemedelkou a VUMOPem, rikal jsem si, ze to prijmeni mozna neni nejcastejsi v nasi zemi, a kdyz jednou prohodila dokonce neco o LaTeXu, tusil jsem ze pribuzensky prihoriva :)), ale ze jsem az tak blizko me opravdu v te chvili nenapadlo. Takze ji moc pozdravuj! A s tim zavidenim – Vam obema (a Chlupovi mozna nejvic), ze to myslim vazne!

    By Pepa on Aug 26, 2008

Post a Comment