Z deníčku hypochondra 1.

27.07.2008 – 12:31 pm

V pátek jsem zaregistroval nový pocit ve zbylém varleti. Celý den jsem poposedával na židli a zkoumal své pocity. Je to to samé? Není to to samé? Zkoumal jsem objem varlete, vážil jeho váhu a snažil jsem se objektivně posoudit, jestli se zvětšuje nebo ne.

Všechno nasvědčovalo tomu, že se nic neděje. Varle se mi smálo do očí a spíš se zmenšovalo, než zvětšovalo. Prsa mi nenatekla a hlavně: jsem přece měsíc po chemoterapii. Smrdět jsem přestal teprve před týdnem, tak jakýpak copak?

V sobotu “pocit” nezmizel. Nezesílil sice, ale byl tady stále. Postupně jsem se jako ve snách propracovával dnem. Když jsme se s Ájou vrátili z návštěvy, už jsem to nevydržel a zavolal tátovi. “Tati, mám nějaký divný pocity ve zbylém varleti, nemám se koho zeptat, do pondělí je daleko, co radíš?”

Ten byl zrovna ve službě a zopakoval mi všechny racionální argumenty, kterými jsem se celou dobu utěšoval. Nakonec řekl, ať přijedu do služby, nabereme krev, necháme ji vyšetřit na markery, vyjde to negativní a uklidním se. Už jsem byl klidnější a říkal jsem si, že nebudu blbnout, ale ukecal mě, ať přijedu, nabere se krev, za dvě hodiny máme negativní výsledek. Nadávaje si, vydal jsem se na cestu. Cestou mě všechny moje negativní pocity postupně přecházely, takže do nemocnice jsem přijel s provinilým pocitem, že mi fakt nic není.

V nemocnici jsem byl uveden ke službu konající sestře, že mě jako nabere. “Vemte na mě tenkou jehlu, mě trochu praskají žíly.” S profesionálním výrazem vytasila asi nejtlustší kopyto, jakou jsem v poslední době viděl a jala se se konat přípravy ke vpichu. Pochvalovala si, jaký že mám nádherný žíly a vsadím se, že už to v duchu posílala do laboratoře. Nasadila jehlu na nádherně vyrýsovanou žílu, vbodla … a nic. Chvíli s ní točila v díře pod kůží, kroutila hlavou a konstatovala, že to snad není možné. Po chvíli se okolo jehly začala objevovat krev: žíla skutečně praskla.

Se slovy omluvy vzala tenčí jehlu, a zkusila druhou ruku. Se stejným výsledkem. “Já tohle nesnáším, …” přiznala se mi. Což teprve já… Chvěla se rozčilením, protože jsem jí zkazil průměr potřebných vpichů na úspěšné nabrání krve. Ať kroutila jak kroutila, krev ze mě nedostala. “Takový krásný žíly a když se do toho píchne, tak to hned praská!” divila se.

Moc jsem se jí omlouval. Ona jenom zavrtěla hlavou a sveřepě se vrhla na další žílu. Tentokrát s nejtenčí jehlou dostupnou na pracovišti a pomocí stříkačky, aby krev natáhla pod tlakem. Podařilo se, krev se objevila ve stříkačce, následně putovala do zkumavky a oba jsme si oddechli. Koukám, že na materiálu to zdravotnictví na mě moc neušetří.

Chvíli jsem poseděl na chodbě, pak si pro mě přišel táta (mezitím někoho porodil) a šli jsme na lékařský pokoj čekat na výsledky.

Probírali jsme naše rodinné záležitosti, já u toho popíjel víno, co jsem si přivezl s sebou (táta byl přece jenom ve službě a na pracovišti). Občas jsme povzbudili pana doktora, který ten den prováděl tři císařské řezy a mezi nimi si odskakoval na pokoj na cigaretu. A tak nám odpoledne příjemně ubíhalo.

Nakonec táta musel zase k jinému akutnímu případu, a než se vrátil, tak jsem, zmožen alkoholem a starostmi o sebe, usnul. Když jsem se probudil, přišel táta s tím, že norma na markery je 20 “čehosi”, já že mám 1.

Už úplně klidný jsem se vydal na cestu domů, a opět jsem si nadával do hypochondrů. Sice je to prý normální – ale, no řekněte, je to normální?

Tolik tedy můj první záchvat, už se těším na další…

Share Button
  1. 3 Responses to “Z deníčku hypochondra 1.”

  2. Á, tak hlavně, že sis to užil!
    Až tě to zas chytne, tak přijeď, zajdeme do čajovny na first flush sklizeň náchodských pšeničných kvasnicových lístků (SFTGOP). To ti zvedne morálku i zdraví =:o)

    By pípal on Jul 28, 2008

  3. To by šlo! My teď s Ájou máme našvihanej program do konce září, ale potom, bychom se mohli stavit na nějakej pořádnej ležák…

    By jachym on Jul 29, 2008

  4. Tak jo. A při té příležitosti můžeš omrknout také Jendův ležák od Azubu. Byli jsme v sobotu na výletě a půjčil mi ho, takže jsem si mohl vyzkoušet pořádný lehokolo. No, co ti budu povídat. Paráda!

    By pípal on Jul 29, 2008

Post a Comment