V Tomayerce 7.

4.06.2008 – 7:00 am

Čtvrtek 22.5.2008

O půlnoci jsem měl být vzbuzen na dávku prášku, kvůli dnešnímu CT hrudníku (nějak se jim nezdál roengtgen). Vzbudil jsem se ve 23:50 a říkám si, že je mi asi blbě. Za chvíli přišla sestřička s práškem a po konzultaci řekla, že mi dá něco do žíly. Přišla, stříkla injekci a já šel zvracet.

Cestou do koupelny (kde jsem měl na strategickém místě umístěný kýbl) jsem chytnul obvazem na ruce o klíč, takže jsem jednou rukou visel na dveřích a druhou si držel kýbl. Vyblil jsem se celkem v pohodě, vypláchnul kýbl, umyl zuby a vzal jsem si znovu ty dva prášky, které skončily v záchodě.

Sestřičky konstatovaly, že dokud to není 16x za večer, tak se to dá vydržet, s čímž mi nezbylo než souhlasit. Vlastně pohoda. Zbytek noci jsem už prospal.

Ráno nesnídám, resp. jenom trošku. Dietní sestra se se mnou dohodla na další várce kompotů, jogurtů a rohlíků. Už se těším na oběd – mám fakt celkem hlad.

Velká vizita proběhla ke všeobecné spokojenosti – fakt jsem v pohodě, dokonce nejsem ani moc zblblej a žaludek o sobě sice nechává vědět, ale není to nic zásadního. Kdyby to probíhalo celou dobu takhle, tak jsem za vodou.

Na CTčko čekám až do jedný odpoledne a celou dobu nic nejím. Čtu si a dělám na počítači. Pak se seberu a valím tam. Cítím, že mi trochu plave žaludek a tak pro jistotu s sebou nafasuju kelímek na blití, mám je tam tím postrašit.

Když jsem prišel na CTčko do čekárny, tak jsem si musel sednout mezi dva smrdící chlapy, ze kterejch jsem fakt málem vrhnul. Chvíli jsem s tím bojoval a nakonec jsem to vybojoval a šel za další chvíli na řadu.

V tunelu to bylo za 5 minut vyřešený a já šel zpátky a na oběd. Natlačil jsem do sebe rychle jogurt, banán, čaj a rohlík a sestřička přinesla flašku.

Museli jsme přepíchnout kanylu, protože ta původní už moc netěsnila. Ta nová teče výrazně líp a ani to nebolí, když se to tam žene pod větším tlakem.

Cejtím se skvěle, dělám na počítači, nic mi nechybí. Na návštěvu přijde máma, povídáme co na chatě a tak, pak dorazil i Jarouš a šli jsme se projít po areálu. Pasoucí se mufloni jsou správná atrakce. Prošli jsme se s Jardou dvakrát kolem dokola a já cítím, že mám dost. Už jsem na pokoji, zvažuju jogurt, ale není mi dobře. Je to z hladu nebo z chemošky?

Asi si zapnu televizi nebo zkusím něco přečíst, ale pro dnešek toho má mozek fakt asi dost.

Share Button

Post a Comment