V Tomayerce 6.

3.06.2008 – 7:28 am

Středa 21.5.2008

Ráno jsem se vzbudil před šestou s pocitem, že je mi trochu blbě. “Musíte říct, máme tady toho plnou almaru.” říkávala paní doktorka a tak jsem si řekl. Něco jsem dostal, ale moc to nepomohlo. Alespoň se to nezhoršilo

Cejtím se, jako bych nespal dva dny, ale spát nejde. Žaludek zklidním pomocí kokakoly a studené sprchy. Pak už to jde.

Snídaně: dva rohlíky, vajíčko, margarín, bílý kafe. Vajíčko jím tak, že se nadechnu a při výdechu nosem koušu – fakt smrdí divně. Kafke vzdávám.

Snažím se pít. Dostal jsem další dávku, hned po ní ještě fyziologický roztok, protože s tím pitím je to teď fakt horší.

Navštívila mě dietní sestra a dohadovali jsme se na dalším postupu. Zvolil jsem pudinky a kompoty. Na čufty nebo hovězí s těstovinama fakt nemam. Abych pravdu řekl, nemam vůbec na nic, ale jíst se musí, stejně jako pít.

Celý den tak nějak polehávám. Pospávám. Nejde nic a je mi trochu blbě. Nic mi už nedají – měl bych toho v sobě už moc. K obědu mám puding a mandarinkový kompot. Akorát si musím dojít pro otvírák ke konzervě.

Koukla ne mě paní doktorka, našli něco na roentgenu, zítra to ověříme na CTčku. Spíš pro jistotu. I kdyby tam něco bylo – tak pořád spadám do stejné kategorie. O půlnoci a v šest ráno mě čekají prášky.

Přišla na návštěvu máma, Ája i Adélka. Mezitím mi donesli večeři, ale na ty rohlíky zatim nenam.

Když jsem vyprovázel mámu, tak jsme potkali Terezku. I tak jsme pokecali u ní na pokoji. Se ségrou jsme se prošli až nahoru k IKEMu – udělalo mi to dobře a skoro jsem dostal hlad.

Večeři jsem do sebe nakonec nějak natlačil – bez rohlíku. Teď se snažím
pít.

Snad budu ráno odpočinutější, než dneska.

Share Button

Post a Comment