V Tomayerce 14.

23.06.2008 – 7:47 am

Pátek 20.6. – Neděle 22.6.2008

Pátek – už mi to leze krkem. Jsem unavený. Když to skončilo, přišel Jarda a šli jsme na pivo. Jarda je jedinej kamarád, kterej za mnou přišel na návštěvu – nikomu nic nevyčítám, jenom chválím a děkuju.

Na posledním dni v nemocnici je asi nejotravnější ten poslední den v nemocnici. Dlouhou chvíli nám krátí sestra Karel. Karel je asi padesátník se skvělými vtipy a jemnýma rukama. Tvrdí o sobě, že je sestra a nenechá si vymluvit, že je bratr.

Nechal jsem si dát druhej kytril na večer, je mi blbě a ani jsem si nevzal večeři. Do té doby jsem vystačil s jedním ráno. Spát jdu už v sedm večer – mám dost. V deset ještě injekce a pak už bezvědomí.

Ráno budíček a poslední injekce – zadnice už má fakt dost. Sestra mi chce vzít krev, ale po dvou pokusech to vzdá a zavolá Karla – mám nějaký křehký žíly, holt chemoterapie. Snad se to za pár let zase spraví. Karel to zmákne hned na první pokus.

Paní doktorka si mě zve na propouštěcí protokol. Mám naplánovaný vyšetření až do srpna a chodit už budu jenom k paní profesorce. Když se prý hlasovalo, byla ona (paní propouštěcí doktorka) pro tři cykly, všichni ostatní pro dva. Což znamená, že to mám za sebou!! Momentálně si další cyklus nedovedu přestavit (ale ono se to do dvou týdnů srovná). Stejně ale – STAČILO! K chemoterapiím jsem jenom tak přičuchnul a řeknu vám – žádnej med. Jak se znám, vzpamatovávat se z toho budu následovně: První týden z nejhoršího, druhý týden do nějaký normální pohody a třetí týden začíná návrat k normálu. Pokud za normál považujete, že neudejcháte během ani sto metrů .

Domů mě tentokrát veze máma autem. V podstatě mě jenom vysadila a já šel hned spát. Večer přišla Ája – sme zase spolu a je mi fajn.

Celou neděli jsem úspěšně prospal. Občas jsem se zved’ a šel s Chlupáčem na procházku. Jinak ale spím spím a spím a je mi blbě – jak jinak.

Share Button
  1. 2 Responses to “V Tomayerce 14.”

  2. Ahojky,už víš, jestli toto byl díl návšťev 2/3 nebo 2/2?

    By Adéla on Jun 23, 2008

  3. Ahoj Jáchyme, často na tebe myslím, a taky na Áju a vašeho Chlupáče, kterého jsem pořád ještě ani neviděla. Nebudu slibovat brzkou návštěvu, to kdyby mi to zase hnedle nevyšlo, ale každopádně ti chci říct, že ti děsně držím palce ať jsi zase brzo fit!!! A díky, že se dělíš o své zážitky a šíříš osvětu, šířím to dál mezi kamarádama…
    Tak pa …a někdy se i s Čirou za váma všema moc rády stavíme :-)

    By Bára on Jul 24, 2008

Post a Comment