V Tomayerce 13.

20.06.2008 – 2:51 pm

Týden 16.6-20.6.2008

V neděli na mě Ája vzala večer žiletku, kterou si běžně holí nohy, a stáhli jsme zbytky vlasů a vousů, co mi ještě rostly na hlavě. Byl jsem na nákupu a koupil jsem si jogurt, vločky, dětské přesnídávky a další propriety, se kterými jsem hodlal přežít nemocniční stravu – že na ně ani nedojde jsem nevěděl.

V pondělí ráno jsem si zabalil a vyrazil na příjem. V čekárně byl šrumec jako vždycky – ale za chvíli jdu na řadu a pak už to jde jako na drátkách: jsem na JIPce, sotva se ubytuju a už mi nesou nášup: Glukóza, dvě cisplatiny, vepesit, něco na čůrání a glukóza. Za pár hodin mnou těch šest flašek proletí a já cítím, že mám dost. Jdu se projít alespoň na balkón a zavolat Áje.

Když se vracím z balkónu, sedí na chodbě sám kluk, který na mě volá jménem – to je divný, ještě jsem se tady s nikým mladým pořádně neseznámil. Je to Petr, když jsme psali s Majklem diplomky, tak u něj jsme konzultovali naše pedologické dohady, protože doktorandil na fakultě pod Rindstrassem. TO SNAD NE! Máme stejnou diagnózu (nebo hodně podobnou). Akorát já mám asi míň cyklů. Opět se ukazuje, že se to nevyhýbá vůbec nikomu a že i Ty to můžeš chytit. Prevence neexistuje – jenom včasná diagnóza a následná léčba.

Petr nebyl moc při síle – končil druhej cyklus a druhej den ho měli pouštět.

V úterý – druhý den kapání – mi paní doktorka dala něco “proti blití” (odborně “antiemetikum”), že prej to pomůže. A taky že jo. Usnul jsem okamžitě po dokapání. Ale nebyl to zrovna posilující spánek. Registroval jsem všechny SMSky co přišly, snad jenom jednu návštěvu uklízeček jsem zaspal. Bylo mi to jedno. Když přišly sestry nebo doktorka s tím, jak mi je, odpovídal jsem jenom s největší námahou a cítil jsem, jak se mi v hubě plete jazyk. Nedoostřil jsem dál než na dva metry. V jednu chvíli mi volala Terezka – máme okna naproti sobě. Vypotácel jsem se k oknu a skutečně – dole v takovym černym mávalo takový bílý, což byla Terezka a asi snad možná ještě někdo (což se později vysvětlilo, že je Terezčin Honza). Nějak jsem jim vysvětlil, že musím do postele, protože se sotva držim na nohou a opět jsem odpadl.

V jednu chvíli jsem šel na záchod a jak tak sedím, tak si říkám, že bych asi mohl i zvracet. A za pár vteřin už nebylo o čem pochybovat, ale protože jsem si mazácky připravil kýbl k ruce, nebyl to až takový problém. Voda se zvrací celkem v pohodě.

Když mi večer volala Ája (toho dne už podruhý), tak konstatovala, že už celkem normálně mluvím a že už to vypadá dobře. Spal jsem tvrdě celou noc – a nic jsem o sobě nevěděl.

Ve středu ráno při šla doktorka: “Tak vy ste nám včera nějak zvadnul, a to jsem vám dala jenom půl ampulky! Ono se druhej den nejvíc zvrací, tak jsem vás pojistila, ale vy jste zvracel stejně. Ale zase jenom jednou, tak to snad už bude dobrý!” Dále dodala, že jsou lidi, kterým se dávají ampulky dvě. HUH!

Jinak dneska mám návštěvní den! Přišla Terezka a vysvětlila mi, kdo že to s ní v tom okně byl (skutečně její Honza) a donesla pár teplých slov, což vždycky pomůže. Odpoledne dorazila Ája – a asi už naposled, protože má tenhle a příští týden dost šrumec – ale upřímně, ono není o co stát. A nakonec úplně večer – dorazil i táta s macechou a přinesli kuřecí řízky – a ty jsem si dal! Jinak při pěti molekulách “vůně” místní stravy začínám vyhledávat záchodovou mísu – velmi urgentě.

Ve čtvrtek jsem dokapal hned ráno a byl jsem z JIPky přesunut na Oddělení – potřebujou postel pro potřebnější. Je nás tady “25 pacientů na 20 postelí”. Na novém pokoji je pán Saša. Je mu přes padesát a hádejte co: rakovina varlete. V distribuční křivce se nachází už opravdu na jejím pravém kraji. Vlastně za ním. Nechal to 4-5 měsíců “uležet”, má slíbeno 3-4 cykly. Uff.

Celou noc cítím ten smrad z místního jídla a je mi z toho blbě. Těším se na ranní kapání s dávkou kytrilu proti blití.

Dneska (v pátek) jsem vstal už asi o půl páté – žaludek plave až příliš. Mám pocit, že tady někdo nechal talíř s tou sekanou. Dám si sprchu a začnu si číst. Před snídaní nás vyhodí z pokojů: generální úklid, včetně šíbování s postelema, jedeme radši na snídani. Na snídani jsem se dal do řeči s Lubošem. Je mladší než já, dokonce i než moje ségra, a bojuje už 2 roky. Chemošek měl už nepočítaně. Chvíli už byl i čistej, ale zase se to rozjelo. Zasáhlo mu to vnitřní orgány – plíce a játra zůstaly čistý, přišel jenom o ledvinu. Jinak hýřil optimismem a hlavně – dneska ho pouštěli. Akorát měl za sebou několik transfúzí, protože ta regenerace přece jenom už není to co bývala – pěkně destičky, červený krvinky, bílý krvinky…

Jestli si nechá někdo poradit, tak tady je pár rad z chytré brožury paní profesorky:

  • Každá změna objemu varlete – zvětšení, ale i zmenšení.
  • Ztvrdnutí varlete.
  • Výskyt hrbolků či bulek a další odchylky od normálního stavu.
  • Bolest nebo jakýkoliv pocit nepohody ve varleti nebo ve skrótu.
  • Tupá bolest v dolní partii břicha nebo v tříslech.
  • Pocit napětí, citlivost a zvětšení prsních žláz.

Prevence neexistuje – prostě jenom včasná diagnóza. A chlapci: týká se nás to cca od 15 do 50 (ale i potom). Nejčastější výskyt je okolo 30. Čím dřív se přijde, tím míň cyklů. Prej mám celkem dobrej nález a hlavně všechno čistý – proto tak málo. Asi sem fakt přišel celkem včas.

Apropos: Jedna krabička s pěti ampulkama Kytrilu stojí cca 2 500,- Kč. Kytril je pro nás, pacienty na chemoterapii, zcela zásadní věc: neblejeme po něm, nebo jenom trochu. Na recept nám ho dají za 30,- Kč. Osobně držím Julínkovi palce.

Share Button
  1. 5 Responses to “V Tomayerce 13.”

  2. Ahoj Jachyme

    Mel bych asi casteji mrknou na Tvoje stranky. Pak bych Ti mohl dat vedet, ze jsou nekde kamaradi, co sice odval cas, ale co na Tebe a na Alu mysli casteji nez si myslis. Zrovna jsem si rikal, ze by chom mohli vyrazit na kola, jako kdysi. Mam pristi tyden dva dny volna a jedu s Markem. Myslel jsem i na Tebe. Nevedel jsem co se stalo. Cetl jsem to vsechno jednim dechem. Drzim Ti palce. Mozna ted pro Tebe bude mit Tobe dobre znama hlaska ponekud jiny vyznam ale urcite si ji casem zopakujeme spolu na nejaky akci a budem se tomu smat. Proste musime dal..

    By Tom on Jun 28, 2008

  3. Tome, to je přece naprosto přesný: “My však musíme dál!” :-)

    Ty kola fakt nedam – padesátimetrovej běh vydýchávám deset minut, ale ono se to spraví.

    Tak si to užijte

    By jachym on Jun 29, 2008

  4. Ahoj Jáchyme, od Toma jsem včera zjistila, že jsi v tomhle průšvihu. Moc ti držím palce a přeju hodně síly a štěstí. Moc na tebe myslím a úplně nejlepší bude, až ti zase porostou vlasy a vousy a to už bude znamení, že je a bude líp. Zdraví Racková.
    PS manželovi nejlépe po chemoterapiích zabíraly kysané, ovocné mléčné nápoje.Vyloženě ho to stavělo na nohy.

    By Racková on Jun 30, 2008

  5. Děkuji velice pěkně: průšvih už mám za sebou, teď už jenom samá pozitiva a sociální jistoty.

    Každej den už je mi líp – teď konkrétně už mám jenom problém s hučením a několika kladivy v hlavě, ale to se srovná ;-)

    Ať se daří

    By jachym on Jun 30, 2008

  6. Hello Jachym,
    Thanks a lot it was my mistake. I wrote gutsy instead of hardy while making the echo to the … source list.
    Thanks
    Rengifo Ortega

    By Rengifo Ortega on Sep 19, 2008

Post a Comment