V Tomayerce 4.

30.05.2008 – 9:01 am

Pondělí 19.5.2008

Celou neděli sbírám moč. Chtějí po mě zkumavku se směsí za 24 hodin (od
6:00 do 6:00) a načůraný objem. Jelikož odpoledne jedeme za babičkou, tahám
s sebou trychtýř a flašku – doufám, že mi bude stačit.

Spát jdeme až k půlnoci – Ája vybalila strojek a po roce a půl jsme mě
ostříhali. Dohodli jsme se na kompromisu: 6mm. Ája konstatovala, že je to
strašný. Vlasy jsem už měl celkem dlouhé a už jsem překonal fázi, kdy mi
úplně všechny padaly do očí. Holt si budu muset ještě další dva roky
počkat.

Ráno jsem vstal v 5 hodin. Objednaný jsem na 7:00 na lačno. Mezitím jsem
venčil Chlupa, patlal botky voskem, dobaloval věci. Hlavní akce byla na
záchodě, kde jsem mixoval moč ze tří flašek, aby vzniknul pokud možno
homogenní vzorek, což se snad nakonec podařilo.

Rouzloučili jsme se s Ájou, Chlupáč spal, a vyrazil jsem do dalšího
skvělého dobrodružství.

Dorazil jsem přesně v 7:00, ale než prošla první sestřička, bylo 7:15.
Kolem prošla mezitím vizita – měli co dělat. Dostal jsem papíry a valil do
vedlejšího pavilonu na krev, do dalšího pavilonu na roentgen. Pak jsem se
vrátil a vyčkával další instrukce. Paní doktorka si mě zavolala, chvíli
povídala, pak mrkla do papírů, a že prej bych měl teď sedět na CT a proč
tam nejsem? Já jenom konstatoval, že mě tam nikdo neposlal. Tak honem
telefonovat, že jako už jsem na cestě a dorazil jsem tam s celkovým pěti
minutovým zprodlením. Mimochodem, celý den si užívám, že můžu běhat do
schodů, běhat vůbec a nosit svůj batoh. Jizva je zahojená perfektně.
Hodinku jsem si četl a popíjel nasládlou vodu. Pak jsem odvelen do kabinky,
dostane se mi instrukcí, lehnu si na lehátko, napíchne se mi kanyla a,
hurá, do tunelu.

Z repráčku se ozývá “Nedýchejte” a “Dýchejte si”, což se snažím plnit.
Kolem to hučí. V pravé ruce a nakonci po těle se rozline tělo – reflexní
látka puštěná do žíly.

Valim zpátky a po chvíli čekání jsem zase u paní doktorky. CT je prý v
pořádku (další rána válečným štváčům), jenom trochu vyskočila glukóza v
krvi. Nijak dramaticky, ale … později to ještě měří, zítra ráno na lačno
se to ještě ověří. Chjo. Prý se tady na mě ptala nějaká doktorka na z
interny, která je tu na praxi. Příjmení mi vůbec nic neříká. Měla by tady
být sestřenice, ale i když mi její jméno teď honem vypadlo (tedy to nové),
tohle jméno bylo rozhodně jiné. Těším se, jak se seznámím se starou známou.

Jsem přijímán na Jednotku intezivní onkologické péče (JIOP). Nechal jsem si
tam zatím jenom batoh a podepsal propustku, musím přece ještě splnit jednu
povinnost.

Utíkám na autobus a na metro. Za pár minut jsem u Apolináře, hned jdu na
řadu “stejný postup jako posledně”: usedám na křeslo a spouštím DVD
odhodlán zjistit, kdy začne nějaký zajímavý program. Marně.

Po chvíli čekání se mi dostává výsledku. Je to horší, než posledně (a to
jsem celý víkend abstinoval), ale na dvě děti to prý pořád stačí. Jsem v
pohodě, jako už dlouho ne. Teď nesmím zapomenout v dubnu 2010 se jim ozvat,
že to ještě chci chvíli mrazit.

Jedu zpátky a definitivně zvoním na dveře JIOP. Hned jsem všechny zklamal,
protože paní doktorka jim slíbila vlasatahýho chlapa a místo toho přišel
holobrádek a -hlávek. Sestra mě provádí, ukazuje kuchyňku (tam nesmím),
skříňky. Jsme tu 4 já jsem z nich ten nejzdravější. Vyplňujeme spolu
dotazník, kde se mi daří formulovat objektivní odpověď vždycky jen velice
těžko – kdo mě zná ví, že je to můj problém: Snaha formulovat objektivní
odpovědi tam, kde jsou požadovány odpovědi subjektivní. Nemám příbor. Tedy
– vzal jsem si s sebou lžíci, ale o příboru nebyla v instrukcích, alespoň
pokud si dobře pamatuju, žádná zmíňka. Naštěstí jsem dostal erární.

Mám pro sebe pokoj s televizí a toaletou a sprchou. Je tam na stěně návod,
který prý není pro mě. Začínám si uvědomovat, co to znamená fakt drsná
chemoterapie:

Hygienické pokyny:

  • ruce myjte velmi často, pravidelně před jídlem a po jídle – používejte
    Sterilium,
  • po každém jídle vyčistit zuby
  • 6x denně výplach dutiny ústní přiloženou “kouzelnou vodou”
  • 1x denně vykapání očí Ophtalem
  • 1x dnně vyčistit nos a uši
  • po osprchování ošetřit meziprstí určenou tekutinou
  • použití WC je nutné vždy v rukavicích
  • po každém použití WC si důkladně omyjte kromě rukou i konečník a zevní
    pohlavní orgány teplou vodou a mýdlem
  • WC splachujte pouze při zakrytém poklopu a proveďte desinfekci
    připraveným prostředkem
  • naplníte-li odpadkový koš, ihned to ohlaste sestře

Ta televize ja placená – ať ji chci nebo ne, 35,-/den. Hm. A na záchodě
není toaleťák. Hmmmm. Asi napíšu panu řediteli, když o to tak v domácím
řádu stojí.

Berou mě na vstupní prohlídku k jiné paní doktorce. Ptá se jako všichni,
jak se mám, co váha/výška, alergie. Koukne na mě, jizva se jí taky líbí.
Všechno OK, takže zítra jdeme na to.

Sestřičky ze mě tahají, jaký že dělám sport. Tipují horolezectví. Chyba
lávky – já na skálu lezl naposled v patnácti – a to ještě těžko.

Rozcházím si připojení k netu – funguje! Jsem on-line, život je rázem
světlejší. Všichni se postupně hlásí a ptají se co a jak. “Zatím dobrý”.

Sestřička před tím a doktorka potom mě informovali o tom, co bude. Bude
toho dost, něco do žil, něco do svalu (zadku). Bude mi asi blbě od žaludku
a asi blbě po celém těle. Zajímám se o jídlo a doplňky stravy.
Paní doktorka vysloveně nedoporučuje během
chemoterapie – není nad přirozenou stravu. Snad nějaký juice nebo
multivitamín. Sestřička dodává, že je lepší strava “normální” než “zdravá”,
protože má prostě víc kalorií a o ty tady jde především.

Taky tady jde o tekutiny. Alespoň 3 litry na den. Když to nejde, že je
jedomu blbě, tak hlásit. Zelený čaj můžu. Hned jsem si nechal udělat do
termosky horkou vodu a vytáhnul jsem Jian-Xia Cup.

S prací jsem skončil po půlnoci – dopisoval jsem ještě honem jeden posudek,
protože mi něco říkalo, že další den už bych ho nenapsal. Znáte to –
obhajoba nepočká. Mezi prací jsem se dal do klikování – pořád tam něco je, i po měsíci válení se.

Share Button

Post a Comment