Na Františku a co potom následovalo 7.

16.05.2008 – 7:31 am

Středa 23.4.2008

Ráno žádnej budíček – budím se sám o půl šesté a divím se, že na nás zatím
nikdo nevlít. A taky že jo, za dvacet minut sestřička a že prej “pane
Hadík, dejte mi teploměr … tak ten teploměr!” Jenže my žádnej neměli –
zapomněly na nás. Tak honem měřit. Když jsem se šel osprchovat, tak jsem jim
ty teploměry donesl.

Zase přišly žákyňky. Pan Hadík zase nedostal snídani. Říkal, že celou noc
nespal, ale vypadal celkem dobře. Jenom ho už braly záda. Dokonce se v
jednu chvíli sám zvednul na posteli a posadil se na okraj – výkon, který
bych u něj čekal až za dva dny.

Pan doktor se stavil, všechno ok, musí napsat zprávu, ale má nějaký
operace. Nakonec mám všechno v kupě okolo poledne. Mezitím jsem si šel
vyfotit srdce a plíce – všechno v pořádku. První krok správným směrem.
Přišli noví pacienti a zabrali volné postele. Jména jsem si nezapamatoval,
nějaké kýly.

Povídali jsme si s panem Hadíkem a těšili se, jak se sejdeme u těch Řeků.
Vypadá skvěle – dokonce se s pomocí sestřiček prošel po pokoji a šel celkem
zpříma – zázrak.

Ve dvanáct dorazily papíry i Karel – švagr, toho času taxík. Se všema jsem se rozloučil,
držel palce panu Hadíkovi, aby mu to už uteklo, rozloučil jsem se se
setřičkama a valil domů. S Karlem jsme zašli do pizzerie na oběd a teď už
likviduju hromadu e-mailů.

To byl den.

Share Button

Post a Comment