Na Františku a co potom následovalo 6.

15.05.2008 – 7:29 am

Úterý 22.4.2008

Budíček o půl šesté – to jsem zjistil, když jsem se vracel ze sprchy a
vrazil na chodě do hodin. Tím se vysvětluje ten tupý pocit v hlavě. Proč,
proboha, tak brzo?

Do pokoje se nám nahrnula hromada sestřiček. Je tu šílenej šrumec. Pánové
na to dneska jdou. Měří se tlak, bere krev. Sestričky jsou jako včeličky.
Stavil se můj pan doktor, zkusíme mě někam objednat, ještě se spolu dneska
uvidíme.

Pan Mlynařík už dostal náladovku a už ho vezou. Na JIPku prý nepůjde. Pan
Hadík dostal náladovku taky. Chvíli se mi ho dařilo držet při životě, ale
nakonec beznadějně odpadl. Vypadá celkem v pohodě – panem Docentem
se dlouho znají z chalupy. A už ho taky vezou.

Chvíli jsem tu sám, ale najednou ne. Sestřičky přišly pro věci pana
Mlynaříka. Tak přece jenom JIPka, ten bude koukat. Někde zavázla
komunikace. Trochu dělám na čopítači a ani ne za hodinku přivezli pana
Hadíka. Vypadá skvěle. Neměl narkózu, ale tzv. “injekci do páteře” (epidurálku), kvůli
nějakým alergickým reakcím. Nemůže hýbat nohama. Pustil si rádio, aby
nespal a užil si ty mladý sestřičky.

Po obědě jsme oba trochu klimbali, takže to pan Hadík rozsekl a že si prý
dáme kafe, co nám tady nechal pan Hádek. Že prý už cítí nohy, takže je to
v pořádku. Tak jsem nám udělal dvě kávičky, našel jsem konečně nějaký
erární lžičky – pozdě, ale přece. Když jsme byli asi tak v polovině, tak do
pokoje vtrhla sestra a že prý, jestli nám něco nechybí. I přes naše
ujištění, že nikoliv, šla zkontrolovat, co že to máme v těch zelených
hrníčcích a málem se jí podlomila kolena. Když překonala první mrákoty, tak
že prý nic neviděla a radši šla.

Pan doktor se zase stavil. Už půjde domů (s někým volal a prý měl dost
blbou službu). Dal mi instrukce, co a jak. Zítra opravdu končím. Tedy
alespoň tady. Počkáme na histologii. Už mi domluvil vyšetření na PET
(Pozintronová emisní tomografie) v Příbrami. Mám tam být v pondělí v 7:00
ráno. Na lačno! Vodu prý smím, tak alespoň něco. Dostal jsem vysvětlení,
jak že probíhala operace, prej v pohodě, a snad jsem trochu chytil i
postup. Nesmím prý 6 týdnů nic dělat – kolo, běhání, sporty obecně. To mi
vadí asi nejvíc. A na dva týdny mám zatrhnutý i sex – bude volno. Alespoň
mám objektivní výmluvu, že ty tapety doma nesmíme dělat. A že se v noci
bude spát.

Volal jsem s maminkou – ani jí už doma nepomůžu s malováním. Nemoc se nedá
naplánovat.

Přišla na návštěvu Ája s Chlupáčem, šel jsem za nimi ven. Zdálo se, jako by
mě Chlup i poznal – hlavně moje kalhoty, na kterých zase o něco zvětšil
svoji oblíbenou skobu. Ten nám ale vyrostl! Zatím to s ním Ája v práci
zvládá a bude muset ještě do úterý. Zítra mě pustí, pozítří se s Ájou
potkáme ve vlaku, v pondělí se chystám na výlet do Příbramy a v úterý
pravděpodbně na stehy.

Zjistil jsem, že v teniskách a v terénu se moje břicho nezdá ani zdaleka
tak zahojené, jako v pantoflích na chodbě. Ája mi přinesla zelený čajík a Jian-Xia
Cup! Konečně nějakej pořádnej čaj, po tý chemický hrůze, kterou jsem se
tady skoro týden naléval. Úplně cítím, jak mi ta droga dělá dobře.

Pan Hadík si pochvaluje, že tentokrát je to v pohodě. Už se těší, jak mu to
utíká, v pátek měl volno. Návštěvu strávil diskuzí na nejmilejším
pacientské téma: Kam půjdu na večeři a co si doma sám uvařím, až mě pustí.
Doporučil jsem mu řeckou restauraci v Dejvicích, vypadá, že se na to těší.
Jinak je celý den v pohodě a tráví ho četbou. Je pravda, že nejedl už dýl
jak 24 hodin. A já se tady nacpávám.

Den celkem líně plyne. I já jsem se konečně trochu uvázal k počítači a
pořádně hrábnul na PyWPS.

Přišly sestřičky a daly panu Hadíkovi koktejl dva v jednom: proti bolesti a
na spaní. Podpořili jsme to potom ještě dávkou jamieho, ale jenom malou
slzou, nevezmu si ho přece na svědomí. Spíš jenom svlažil jícen. Zbytek mu
tady nechám, vypadá, že mu to dělá alespoň tak dobře, jako ty injekce proti
bolesti.

Sestřičky odmítly Mozartovi koule. Stěžovaly si, že salám s okurkama nikdo
nepřinese. Budu se nad tím muset zamyslet.

Tak pan Hadík zná Toma (Racka). S Tomášem jsem chodil pět let na vejšku, patřili
jsme do jedný bandy, než nás čas odvál. Kdyby nás bylo na
pokoji deset, tak se dva známí nesejdou. Říkal, že se jeho žena mohla
potrhat, když jí vyprávěl, že chodil s panem Hádkem na základku. Zítra se
potrhá Ája.

Share Button

Post a Comment