Na Františku a co potom následovalo 5.

14.05.2008 – 8:20 am

Pondělí 21.4.2008

O půl šesté měření – kristepane. Jdu se umýt – chodím pravidelně do druhé
sprchy, abych nečekal. Do půl osmé hluchý čas, pak snídaně. Áá, přišel se
na mě podívat pan doktor. “Děkuji za optání – skvěle.” Jizva se mu líbí. Fajn,
že se zajímá. V pátek tady nebyl a o víkendu samozřejmě taky ne.

Véélká vizita. Pan docent kouká, posuzuje. Pan Hádek jde opravdu domů, pan
Hadík skutečně na druhou stranu kýly. Já nic. Pokonzultovali s panem
doktorem, jsem v jeho rukou. Žádný verdikt? Tak asi ještě pár vyšetření a
odpoledne domů.

Snídáme, už bych si rád dal nějakej pořádej sejr a ne tyhle marmeládky,
medíky a sejříky. Paní sanitářka se mi ptá, kdy to bude – kdy mě pustí. Prý na konci
týdne. V žaludku mám šutr. Sakra. Měl jsem lepší plány. Zpracovávám to půl
dne. Ale co, on říkal, že to bude týden. Ti druzí doktoři to viděli ze
svého úhlu, neví, co se mnou bude mít za plány. Ájo, promiň.

Tak pan Hádek jde domů. Už má civil, jde zaplatit tu plnou penzi, co tady
vyhrál. Třeba se někdy uvidíme ve vlaku.

Volá i šéf – pošle mi SIM-kartu se zaplaceným GPRS. Mám skvělýho
zaměstnavatele – alespoň se neukoušu nudou. Tedy né, že bych se kousal.
Vlastně si to celkem užívám. Přečetl jsem knížku (to se mi nepodařilo
několik měsíců, Jakeův problém není zdaleka tak čtivý jako Šťastný Jim).
Čtu další. Dělám na svém projektíku, docela jsem s tím pohnul. Termín “léto
2008”, který jsem všude sliboval, začíná nabývat konkrétních obrysů.

Nový kolega. Pan Mlynařík – kýla. Zatím se oťukáváme. Přišla paní
anestezioložka. Směje se na mě a já ji nepoznal – byla to moje
anestezioložka. Jde se dohodnout s pány, jak na ně a že mě vidí ráda. Taky
ji rád vidím – vypadá skvěle, pozitivně, ale jsem rozladěn ze změněné
perspektivy, trochu to odnese. Ale ne zese tolik. Zpětně mě to mrzí.
Snažila se mě podpořit a vlastně se jí to povedlo, jenže až chvilku po tom,
co odešla. Snad ji ještě potkám.

Dostali jsme kuře! “Pane Hadík, to už je skoro ten šnicl!” Pan Hadík se už
skoro narovnal. Říká, že už nemá žádnou výmluvu, zítra na to jde. Pan
docent je jeho kamarád, takže není zbytí. Je rád, že mu nedělali obě strany
najednou – taky jsem rád, nedovedu si představit ten výsledek.

Celý den čekám na ta vyšetření. A nedočkal jsem se.

Přišla ségra. Donesla mi Mozartovi koule. Je jich tam deset, takže mám
alespoň do zásoby. Bylo fajn, zase jednou vidět celou rodinu. Sestřičkám
moc chutnají – pomalu je rozdávám.

Večeřím už sám – pánové jdou zítra na tu kýlu. Celý den se tady střídají
doktoři a sestry a probírají předoperační přípravu. K jídlu sice nebyl to
sice šnicl, ale karbanátek taky dobrej. A večer si dám ještě koláček od
maminky. Začal jsem psát tenhle deník. Je to kusý záznam neskutečného
zážitku a došlo mi, že se tady stalo spousta věcí, které bych jinde a jindy
nezažil.

Můj hold celému personálu nemocnice. Sestry mají šílené povolání, stejně
jako sanitářky. Na doktory bych málem zapoměl. Už jsem zmiňoval uklízečky?

Vyměnila se podstatná část osazenstva. Většina kolegů-pacientů byla
propuštěna a nastoupili místo nich noví. Potkal jsem “svoji” Britku. “Much
better. We will leave on Friday, and go to England.” Vypadají spokojeně.

V osm večer přišel můj pan doktor. Pustí mě prý ve středu a vyděsil mě tím,
že charakter mojí operace se podobá operaci tříslové kýly. Trochu jsem se
orosil, mám na pokoji dva kýlaře a vidím, co to je a jak to vzniká
(sportem). Zítra se prý pobavíme o dalších věcech. Vypadal, že bych mohl i
o víkendu jet do Tuněchod – juchej!

V noci pan Hadík trochu pochrupkával – s výkonem pana Hádka se to nedá
srovnávat, ale pan Mlynařík to špatně nesl. Celou noc jsem se budil tím,
jak pan Mlynařík pomlaskával, jednou dokonce písknul, na pana Hadíka.
Nebudilo mě to něžné chrupkání spravedlivého spánku, ale to mlaskání. Ten
tady měl být před pár dny, to by koukal. Na dobrou noc a zdar zítřejší
operace jsme si dal s panem Hadíkem slzu povzbuzovadla.

Share Button

Post a Comment