Dojmy z Palerma

15.02.2007 – 4:04 pm

Aktualizováno 19.2.2007

Prach, kouřící auta,
ustrašená černá kočka s chromýma nohama a vypelichanou kůží,
řidič motorky se řítí uličkou, před každou křižovatkou lehce ubere plyn, dvakrát zatroubí a opět přidá plyn,
Je vedro, nepřípadné teplo na to, že je 14. února.

Jdeme městem, řidičům se nesmí dívat do očí, jinak vás zajedou,
černé uličky sevřené mezi nekonečně vysoké zdi,
opráskané omítky,
všude jsou balkóny,
prádlo visí třeba i deset centrimetrů nad chodníkem,
moped, na něm tlustý pán, tlustá paní za ním a malá holka před ním… nechápu, jak to ten stroj může vydržet.

Večeře se řekne “čéna”,
nosí na stůl. Ryby, mušle, saláty, těstoviny, mušle, olivy, sáláty, víno, vodu.
Ne najednou, postupně, v cyklech. Nevím, jestli jsem na začátku, uprostřed a nebo se projídám ke konci.
Všechno je poprvé.
I ústřice.
Když platíme, zatočí se mi hlava.

Procházka městem.
Všude jsou sociální pracovnice.
A nebo to špatně chápu.
Temná zákoutí, naleštěná dlažba, auto zběsile se řítící úzkou uličkou. Uskakovat nemá smysl – není kam.
Nádherné staré domy, paláce a zámky.
A samozřejmě balkóny. Velké i malé, dokonce i spadlé.
Trochu mě mrzí, že nemám foťák.

V hotelu jsem sám. Mám pokoj pro tři lidi, televizi a ledničku s ceníkem.

Konference, všichni mluví italsky. Za chvíli je coffe break, jejíž význam dokázali Italové povýšit na náboženství.
Po další části jdeme na jídlo.
Cestou kočka s vyhřezlým okem — v Palermu rozhodně není život lehký.
Smažené speciální bramory v housce. Zmrzlina ve sladké housce – nevěřím svým očím, ale je to docela dobré. Jakoby rozkrojili loupák a namazali ho zmrzlinou…

Večer společenský večer. Kupodivu levnější, než první večeře.

Padám únavou, v autobuse spím.

Najedou zastuvujeme. Jsme na kopci, je tma, prčí, pod námi svítí palermo. Stoupáme po schodech.

Jsme v bazilice.
Výzdoba mile překvapila i mě – zaníceného ateistu.
Gotika je ale stejně lepší…

Všude je zlato. Na stěnách příběhy z bible.
Židle nemají klekátka – asi se modlí ve stoje.
Následuje varhaní konzert.
Varhany působí v tom prostoru nepatřičně. Jsou staré ne víc než pár desítek let — krabice uprostřed prehistorie. Jakoby postavili panelák do vesnice.

Hudba hraje, příšerná akustika. Zvuk se často slévá do neskutečného řevu, nelze oddělit tóny.
Jako když startuje proudové letadlo do ráje.

Večeře, menu stejného složní jako včera, levnější, kvalitativně trošku horší.
Jedeme spát, jsme unavení.

Síť dělá Lorenzo — strčí malou bílou krabičku s nakousnutým jabkem do zásuvky a máme wifi.
Když potřebuje odejít, nemáme wifi.
Ale díky aspoň za to.

Přednášky jdou dál, ničemu nerozumím, dělám si vlastní práci.
Jednoho účasníka konference okradli.
Za dne
Chodíme po dvou.

Zakládá se italská pobočka OSGeo,
vypadá to, že jsem zakládajícím členem. Ničemu nerozumím.
Je mi vysvětleno, že jsou dvě skupiny se dvěma kandidáty na prezidenta.
Jdeme to dořešit do restaurace.

Restaurace ve stejné ulici jako ta první. Jídlo ujde.
V letadle si budu muset sednou doprostředka, abychom letěli rovně.
Při placení nevěřím svým očím. Rozlížím se.
Nikdo nevěří svým očím. Ptáme se, co to jako má znamenat.
Antonio pokrčí rameny, “Itále…”.
Jak může stát stejné jídlo dva bloky vedle dvakrát tolik nikdo nechápe.
Snad nám to na institutu vezmou…

Vyhodili nás z restaurace. Stojíme v kruhu a diskutujeme.
Itálie je kolébkou parlamentní demokracie. Nehlasuje se, hledá se koncenzus.
Na venek musíme působit semknutě.
Kolem jezdí uklízecí vůz. Asi desektrát tam a zpátky.
Dohadujeme se o prezidenta. Nakonec každý říká pro koho je a proč.
Zdržuju se komentáře — ani jim nerozumim, jednoho kandidáta sice znám, ale…

Je mi zima, ještě pořád se nedohodli.
Jenom kočka se propletla kolem plotu.
Jsou tři ráno. Dohodli se. Máme prezidenta. Máme sekretáře. Existujeme. OSGeo.it vzniklo.
Předtím tleskali každé blbosti, teď jsou rádi, že to mají za sebou. Jdeme spát..
“Moment, moment, ještě společné foto”.
Jdeme nočním Palermem. Spíme pár hodin.

Share Button
  1. One Response to “Dojmy z Palerma”

  2. “slušný, čeče”. jen piš dál…

    By pipal on Feb 15, 2007

Post a Comment