Ples v Hofburgu

14.02.2006 – 9:28 pm

Už je to lehce přes týden a mě to připadá, jako by to byl měsíc. Přesto alespoň krátká zmíňka o plesu v Hofburgu.

Ples zorganizovala samozřejmě Ája během svého pobytu ve Vídni. Jednalo se o reprezentační ples Universität für Bodenkultur Wien. Jít na ples do Hofburgu by si normálně tančící člověk neměl něchat ujít. A tak i když jsem na tom přes dva roky nestál, jsem se nechal celkem snadno ukecat. Ája to ještě sdělila kamarádům z ATK Praha, všechny holky z Ájiny koleje šly taky a tak nás nakonec byla docela hromada. Pro mě celá akce začala už na hranicích s Rakouskem, když mě na české straně(!) nechtěli pustit dál. Já si říkal, že je to snad vtip. Prý že mám starou občanku. Od 1.2.2006 (!) (a my jeli asi 3.2.) je potřeba mít občanku s nějakým čtecím polem a nebo pas. Naštěstí byli hodní, ale… zažil jsem už příjemnější chvilky…

Uvidět Hofburg a zemřít, chtělo by se říct. Domek je to tedy náramný. Ukrutná hromada lidí deroucích se do vchodu, nekonečné řady šaten, hlasitá diskomuzika v přízemí – to nás mělo připravit na průběh celé akce. Dorazili jsme sice asi s hodinovým zpožděním oproti začátku ale i tak jsme stihli před vlastním začátkem prolézt všechny dostupné místnosti. To bylo od správy hradu pěkné, že nás tam nechala pobýt, byť veškerý citlivý nábytek byl odklizen.

V celém hradu bylo asi 10 místností s různými druhy hudby od klasického vídeňskoho valčíku (v hlavním sále) přes lidovou veselici a jazzovou hudbou konče. Jedno měly všechny sály společné: neskutečný nával. Nikde nebylo k hnutí a o tancování se nedalo moc mluvit.

My se chtěli zdržovat hlavně v hlavím sále (parket dle mého odhadu o něco menší, než v Lucerně) na ty valčíky. Hned první tanec, na který jsme se dostali po slavnostním zahájení, byla polka. Tak já valim do Vídně, na ples do Hofburgu, abych si zatancoval polku…

Jelikož bylo našviháno a většina tancujících se zmohla maximálně na pomalý posun či volné poskakování na místě, připomínal tanec spíše kuželky. Holt nejsem natolik dobrý tanečník, abych si to užil i za takových podmínek. Kapely se střídaly dvě, takže přestávek moc nebylo (a za to jsem rád). Mezi oblíbené taškařice patřil i tzv. hornorakouský dupák — tedy jakési zběsilé poskakování ve zběsilém tempu. To nás v tanečních neučili :-) Největší úspěch mělo ovšem půlnoční překvapení — maďarská lidová hudba. Tady padly všechny zábrany a místo aby se rakušáci pokoušeli o nějakou formu čardáše, prostě se čapli za ruce a zběsile se točili, vykopávajíce nohy vysoko … vysoko. My se radši odklidili do bezpečí. Ve dvě jsme to zabalili, zaplatili za šatnu a valili přespat na kolej.

Druhý den jsme ještě prošli Vídeň, což bylo zejména pro Evičku s Martinem namlsávací akce. Pro mě koneckonců taky, protože jsme konečně taky jednou zapadli to nefalšované víděňské kavárny a já si dal pořádnýho Sachera, což mě naplnilo možná víc, než celý ples ;-) A na Hundertwassera jsme se byli taky mrknout.

Celkový dojem z akce je tedy asi takový, že stálo za to to vidět, ale víckrát bych to, alespoň v blízké budoucnosti, vidět nemusel. Co tě nezabije, to tě posílí a já můžu aspoň vnoučatům tvrdit, že jsem tancoval ve Wienu. A padl nový rekord: 0.33l piva za cca. 150 Kč. Holt i flámovat se musí umět…

Share Button

Post a Comment