To je ale setkání

14.10.2005 – 3:02 pm

Tak tohle už si nemůžu odpustit – a bude se komentovat, tedy alespoň trošku.

Před časem zavřel svůj blog Petr Staníček aka Pixy. Už toho na něj bylo asi trošku moc :-) Jeho blog jsem měl rád – dobré recepty, rubrika mozkomor, nevšední názory. Škoda.

Pak to zabalil další můj oblíbený blogger: Arthur Dent. Blogger na první ochutnání z jiného těsta, než Pixy, ale i jeho Blog jsem měl rád.

Když jsem tak nad tím přemýšlel, proč mám rád zrovna tyto blogy, tak jsem dospěl k názoru, že oba pisatelé byli osobnosti dostatečně motivované, aby psali o svých poměrně radikálních názorech, což samozřejmě vyvolávalo diskuzi. Ta přitahovala komentátory kvalitnější i méně kvalitní – jak už to taky v takových případech bývá. Přesto – v jádru jsem s nimi často souhlasil. Jsou to lidi s jasným názorem a to je pak radost číst.

O důvodech zavření obou blogů se na Lupě rozepsal Eduard Hlava. V podstatě píše v tom smyslu, že návštěvnost podobně, někdy až intimně, orientovaných blogů může být smrtelná – člověk přestane rozlišovat mezi komentátory, většina na něj stejně jenom nadává… má to člověk za potřebí? Podle úvahy na konci článku si dovolím prognózovat, že Ostravak to zabalí jako další ;-)

Oba blogy jsem si nechal ve své RSS čtečce – snad z nostalgie, snad z lenosti. Až dnes večer, Pixiphone zčernal – Pixy postnul nový příspěvek! Honem, honem ať si to mohu přečíst.

Po přečtení posledního záznamu jsem se musel smát :-D No, právě pro takové a podobné příspěvky jsem je rád četl. Budou mi chybět.

Tak to máme zápis o bloggerské komunitě, který je o tom, jak se Pixy s Arthurem setkali.

Share Button

Post a Comment