Čůrej!

Přišly dvě CD, z nichž to první jako “klasické CD” v papírovém (tvrdý karton) obalu – pěkně barevné. Součástí bookletu jsou i noty (tomu říkám Open Source). Ale druhé CD – Kašpárek v rohlíku 2 – přišlo v obalu jako klasická LP deska! A vevnitř byla klasická LP deska! Ono tedy po bližším ohlodání jsem zjistil, že to není deska, ale černý papírový kotouč a na něm je nalepené CDčko, ale stejně – tomu říkám pořádný obal!

Obal Kašpárka 2

Takže to shrenem: za obsah 1* a za formu 1*. Jak už jsem psal, na stránkách mají všechny písničky v MP3, ale pořídit si CDčka se určitě vyplatí – už pro tu formu (nemluvě o podpoře dobrého projektu).

Jinak jsou tam i další skvělé kapely a písně. Viz například Pár mu jich dej! a malá ukázka.

Co mě ale skutečně deptá, je hudební redakce. V tomto případě nechodím daleko pro ostrá slova. Je to naprostá hrůza – co song, to neposlouchatelná patlanina. Patlanina úplně ze všeho – laciné aranžmá, slova nedávající za mák smysl (české i anglické). Za celý den proběhne asi 10 písniček, které bych neoznačil jako brak, ve směs od Queenů a podobných osvědčených kapel. Taky mám pocit, že se některé písničky opakují 2x za den – z čehož mi vychází, že hudební redakce se musí snažit, aby vyhrabala tak příšerné písničky, aby se tyto opakovaly JENOM 2x za den.

Mám po krk nekončeného omílání vykopávky Jandy, hledání Cesty Landy, českých předělávek anglických hitů a vůbec všeho. Nemám nic proti tomu, aby si tito lidé dělali muziku, která je baví, ale nechci jim na to přispívat ze svých koncesionářských poplatků. Je to hudba, která nevzdělává, nebaví, jenom ubíjí. Je přece tolik skvělých písniček, i popových, na které by nestačil týden, aby se otočily, ale na Radiožurnálu se ten výběr otočí ani ne za den! Slyšet každý den tu samou písničku ze 70 let, byť sebelepší, po dobu šesti měsíců (nebo jak často se obměňuje hudbení schema) – ale i několika let – to se jednomu zají. Vsaďte se, že o Vánocích bude zase zpívat Petr Kotvald, že si lehne pod smrček – položil bych ho tam sám, svázanýho, a pouštěl bych mu za trest jeho “písničky” – celej den a furt dokola – stejně jako jako celou hudební redakci – oni mají po šichtě padla, nebo jim stačí vypnout si sluchátka – ale co my? Uvítal bych službu nebo frekvenci – kde by se hudba vypnula a zbylo jenom mluvené slovo – když už se nezmůžou na poslouchatelné písničky, nebo je alespoň nebudou opakovat tak často.

Ája nakoupila některá levné CD s “hity” z každého roku od nakladatelství DNES. A teď máme doma rok 1979 – a já jsem na to přišel! V Radiožurnále mají udělaný výběr těchto dvaceti “písní” už dávno a točí je furt dokola. Málem mě zabilo, slyšet zase všechny ty “hity” a “pohodovou muziku”, co se hraje na Radiožurnále – opakuji, rok 1979! A moderna? Již zmiňovaný Janda, pějící o tom, že by chtěl spatřit nebe!

Chystal jsem se na to, že napíšu aplikaci, kde budeme moci hodnotit aktuálně vysílané skladby na Radiožurnálu, ale nevymyslel jsem, jak poznat, co právě hrají. Nemá někdo nějaký tip? Nechci přeladit, nemám kam!

Queen and Paul Rodgers

Jelikož nejsem žádný recenzent koncertů, omezím se na konstatování, že to byl skvělý hudební zážitek. Spolu s ostatními jsem si zakřičel “… Radio GaGa …”, že “…we will rock you!”,”we are the champions” a v neposlední řadě, že “The show must go on!”. Spoustu písniček jsem neznal – pravděpodobně byly z nových CDček s Paulem Rodgersem a nebo ne – koneckonců jsem tuhle kapelu poslouchal naposledy na gymplu. Chvíli hráli i na akustické nástroje, Roger Taylor to rozbalil na bicí v dlouhém sólu a Brian May vypaloval sóla jako za mlada. Tam kde pro mě kytara končí, Brianovi začíná – skoro by se mu vyplatilo hrát na mandolínu.

Ať si říká kdo chce co chce, Paul Rodgers sice není Freddie, ale má na to, zpívat místo něj v kapele. A kdo by chtěl, aby zpíval “jako Freddie”, tak hledá chyby tam, kde nejsou, a Paul si to opravdu nezaslouží.

K úplné statistice chybí už jenom tři kolapsy (okolo nás), ale na štěstí se to obešlo bez vážnějších následků. Nikdy jsem si nemyslel, že se budu na “megakoncertu” takhle skvěle bavit. Když jsem tam ty strejce na pódiu pozoroval (Brian May je ročník 1947!), říkal jsem si, že pokud tyhle kapely přežily všechen ten “Sex & Drugs & Rock & Roll”, tak se dají poslouchat ještě i dneska – a jak. Spolu s Werichen tak říkám, že “ti, co uměli hrát, ti uměli hrát, to se dá poslouchat i teď, to byste nevěřili.”

Je to prostě napínavý dobrodružný příběh, který na rozdíl od mnoha jiných drží po kupě … a to v několika pokračováních. Sérii jsme začali číst ještě v době, kdy to (u nás) nebylo moderní a od té doby jsme se těšili na další díly. Postupně se jejich charakter měnil od dobrodružného příběhu pro děti k dobrodružnému příběhu pro ,,dospělé“, čímž chci říct, že číst se to dá v jakémkoliv věku.

Všech sedm dílů zkrátka pobaví, což je jeden z důvodů, proč knížky čtu. Pokud tedy váháte, jestli se do toho vůbec pustit, neváhejte a pusťte se. Než se prokoušete k poslednímu dílu v češtině, bude pravděpodobně přeložen. A pokud váháte, jestli číst poslední díl, tak hurá do toho. Snad moc neprozradím, když napíšu, že to skončí dobře (je to přece jenom knížka pro děti), ale napínavé to i tak až až. A hlavně se dozvíte, co si, sakra, myslet o tom zatracenym Snapovi :-D

V ČR jsou všechny lesy obhospodařované tzv. “trvale udržitelně”. Momentálně existují v Evropě dvě certifikační autority: radikálnější FSC a “normální” PEFC, více viz http://www.uhul.cz/ncc/.

FSC je (podle mě) pouze humbuk navíc, který stojí víc peněz a tudíž se na něm přiživí více lidí. Ale když to někoho baví… pokud vím, největší podnik v ČR s certifkátem FSC je Školní lesní podnik Křtiny – Masarykův les (což jsou lesy “zvláštního určení”, stejně jako většina dalších porostů na stránkách uvedených, takže to s tou těžbou nebude zase tak slavné). Takže dřevo na českého Pottera se bude kupovat všude jinde, než v ČR, o ekologických dopadech tohoto opatření nechť si každý popřemýšlí sám.

Může mi někdo říct, jak může kniha vytištěná na papíře s jakýmkoliv certifikátem ušetřit x-tisíc stromů a energie oproti knize na papíře bez certifikátu? Poražený objem stromů musí být přece stejný? Nejedná se o papír recyklovaný, ale ceritifkovaný.

Papír je obnovitelná surovina. Lesy v ČR jsou udržovány trvale udržitelným způsobem, o čemž svědčí mimo jiné i to, že je máme v nejlepším stavu od Marie Terezie. Každý rok zůstane v našich lesích cca. 2 mil kubických metrů dříví — cca. 16 mil. přiroste, 14 mil. se vytěží, máme nejpřísnější lesní zákon v celé Evropě. Z těchto a dalších důvodů se tedy nemusíme o naše lesy bát a jakýkoliv papír z českého dříví je jaksi z principu “ekologický”.

Chtěl jsem začít zelenému míru posílat nějaké příspěvky. Tato a další zprávy mi má rozhodnutí neusnadňují – nemám rád agresivní kampaň při náboru nových přispěvatelů stejně jako demagogická sdělení. Dělají často dobré věci, ale chybí mi korektní informování. Třeba se mýlím, ale z pohledu “od sud” to tak prostě vypadá.

Na počátku jsem si (a nejen já) kladl otázku, lze-li vůbec hrát jazz v sále jako je Rudolfinum, kde na vás dýchá atmosféra zcela jiná, než zakouřeného klubu. Na druhou stranu do zakouřeného klubu při nejlepší vůli nedostanete dva klavíry, bicí, asi 6 saxofonů, 5 pozounů a stejný počet trubek spolu s basou a basovou kytarou, baskřídlovkou, dirigentem a diváky-posluchači.

Koncert byl pojat ve jménu Jaroslava Ježka, takže se hrály hlavně skladby jeho muzikou inspirované. Mezi hráči nejvíce vyčnívala jediná ,,žena“ (při její tělesné konstelaci bych spíše hovořil o ,,dívce“) Kateřina Stupková, které podpořila se svým bariton saxofonem mou teorii, že čím subtilnější dívka, tím větší saxofon.

Po zkončení koncertu jsem si na ůvodní otázku musel odpovědět, že takovýhle jazz do Rudolfina skutečně patří. Jednalo se ne o klubovou hudbu, ale o hudbu v pravdě konzertní. Těším se, kdy zase budu mít příležitost RJO slyšet na živo. Pro začátek by mi ale stačil poslech tělesa, ve kterém hraje Verča ;-)

Těšili jsme se na to, že uvidíme pana Hybnera, kterého známe hlavně z dětských pořadů z televize, na živo. Nejvíc se, myslím, těšila Ája, na pravé nefalšované mimové představení vyšší školy :-)

Představení bylo ovšem vypečené. Prozradím jenom tolik, že to bylo nejenom mimové představené vyšší školy, ale ještě něco navíc, co úplně změnilo vyznění představení a i celkovou náladu večera. Nicméně pan Hybner, jako klaun cestující po Zemi, byť původem z jiné planety, byl vypečený a hlavně, na konci vystřihl několika minutové bluesové sólo na elektrickou kytaru.

To sólo na mě dělalo dojem, že na kytaru vlastně ani hrát neum a sólo se nadřel speciálně kvůli tomuto dividlu. A i proto si zaslouží můj obdiv, až na pár kiksů to byla skvělá muzika, která se člověku zakusuje do duše, jak to má správné blues dělat.

Až budete mít cestu kolem, stavte se v Komedii, uvidíte mimové představení, jaké jste ještě neviděli a i ti, kteří pantomimu zrovna nemusejí, nepřijdou zkrátka.

Představení trvalo snad hodinu a půl a během této doby byli na jevišti pouze dva herci. Daří se jim představení posunovat svižně kupředu a rozhodně se člověk nedívá na hodinky, když už bude konec.

Karla Rodena mám zafixovaného jako herce hodně expresivního, který, nevím proč, hraje v poslední době hlavně různě vyšinuté jedince (ale to je asi jenom můj dojem). V představení hraje kultivovanější polovinu emigrantského páru, který celou dobu hovoří spisovně a tváří se klidně. To je rozhodně zajímavá změna.

Bratr Marian mě překvapil svou fyzickou výškou :o) Svou úlohu zahrál skvěle přesvedčivě, až mě z toho šel mráz po zádech. Nechtěl bych takového člověka potkat ve skutečnosti :o/

Takže na Emigranty, pokud máte čas, určitě zajděte, nudit se nebudete.

Už to bylo většině lidí podezřelé, že lístky jsou zcela vyprodány. A taky že jo – nesedělo se v sedačkách v hledišti, jak by možná někdo čekal, ale na židlích umístěných na jevišti – scéna tak byla podstatně zkomorněna a dojem z představení byl skutečně bezprostřední (obzvláště, když pan Hybner začal s řvoucí kotoučovou pilou padat na diváky).

Velice všem doporučuji zajít na toto komorní představení. jehož nálada je, jako by ji z Bulgakovova románu vystřihl. Výkon (nejen) Saši Rašilova v podobě psa je skvělý – kdo máte psa doma, uvidíte svého čtyřnohého kamaráda na jevišti :-)